Je pátek, trošku chaotický den a mě nezbylo nic jiného než se po obědě trošku ,,zbavit" Barta, abych mohla zařídit nějaké věci. Vyzvednout ho měl táťka, takže jsem si naplánovala, že si pospíším a jak dorazím domů, tak ještě vyrazím s chlupáčema ven. Odemykala jsem dveře totálně unavená a rozčarovaná z celého dne, ale jakmile jsem dveře otevřela, tak ti dva mi hned zvedli nálada tou jejich vítací besídkou. Čapla jsem vodítko a vyrazili jsme ven.....nebo spíš vyloženě jsme se rozeběhli .......oni skákali radostí, štěkali jak prdlí a já jsem dováděla s nimi. Blbli jsme, tahali jsme se, honili........a najednou celý ten na prd den byl zapomenut :) Ale hlavně proč o tom píšu:) V tento okamžik jsem si uvědomila, jak MOC je důležitý si udělat čas JENOM pro ně.........a nezapomínat na to.
TROŠKU TO SHRNEME
Vím, že tak jak jsou různé povahy lidí, tak jsou samozřejmě různé povahy psů a ať je to, jak je to, příchod nového člena do rodiny, je pro ně určitým zásahem do jejich psých životů. Samozřejmě hodně záleží jestli už s pejskem žijete a prcek teprve přijde a nebo si pejska pořizujete k dítěti. Jsou to dvě dost rozdílné situace, ale bohužel znám případy z obou situací, kdy pejsek dítě nepřijal.
Když jsme čekali Barta, tak i mně hlavou prolétávaly myšlenky ,,co když ho náhodou nepřijmou, co když budou žárlit, co když to prostě nezvládneme..........", ale byly to jenom takové chvilkové záchvaty, jinak jsme museli být přesvědčeni, že to bude v pohodě a dáme to:) Jiná cesta nebyla :)
Kini s Carol měli děti rádi od malička, možná je to povahou psa, možná i tím, že měli možnost trávit spoustu času s dětmi, možná.......prostě bůh ví:)
Pro mě osobně, byla v těhotenství nejhorší ta vlna informací a tlaku, která mě varovala před tím, že se spousta žen v mateřství změní a vlastně si to třeba ani neuvědomí......měla jsem strach, aby třeba nepřišla nějaká ,,nenávist" vůči nim (i takový případ znám - začali jim vadit chlupy, venčení se stalo otravou a přítěží a štěkání s kňučením vyvolávaly jenom vztek).
PRVNÍ DEN - PŘÍCHOD NOVÉHO ČLENA RODINY
Když už teda nastal ten den, kdy jsme se chystali domů s Barťasem, snažili jsme se hlavně ,,nepohnojit" ty první okamžiky :) Bart vzorně čekal v autě (samozřejmě spal, tak mu to bylo asi úplně jedno:) ) a my jsme se šli pořádně přivítat jako obvykle s bambulama a potom jim přinesli i toho malého sviště:) Nechali jsme je ho pořádně očichat ať se pěkně seznámí a údivem pro nás pro všechny byl Kini, Kini opatrovník a milovník děti Barta totálně ignoroval a odešel.
Samozřejmě to byla jen chvilková záležitost - pravděpodobně si řekl, že pokud se má starat o další trdlo jako je Carol, tak si to půjde raději hodit :D
JAK JSME SI TO NASTAVILI
No nic.....teď se asi teprve dostávám k jádru věci :) Ikdyž Barta přivítali s otevřenou ,,náručí" nechtěli jsme nic nechat náhodě, protože jsme si byli vědomi, že ty začátky budou odrazem toho, jak to bude fungovat v budoucnu. .
POZORNOST: nepolevili jsme v našich režimech, péči, mazlení, hraní.....a ba naopak si myslím, že té pozornosti měli vlastně ještě více než obvykle :)
VENČENÍ: chodili jsme (kromě klasických procházek) každý den společně i s malým na jednu pořádnou výpravu, kde se mohli vylítat
ČAS PRO NÁS: když přijel táta z práce, tak jsem s nimi vyrazila sama alespoň na chvilku ven, abychom se mohli společně vyblbnout a nějakým způsobem jim připomenout, že jsme tady stále pro ně a nikdo je neodsouvá na vedlejší kolej (mimochodem to samozřejmě pomáhalo i mě osobně, trošku vypnout od toho všeho :) ) (pozn. z reality: samozřejmě to nešlo praktikovat úplně každý den, takže i večerní pomazlení v gauči, když prcek spal, se počítalo:) )
BART: nechávali jsme je, aby měli možnost ho sami ,,poznávat" (když si k němu lehli, chtěli ho očichat, olíznout.....)
VYBAVENÍ: toto se asi možná nejedná jenom pejsků, ale i nás samotných, tím, že jsme se chtěli i nadále věnovat veškerým našim aktivitám, kterým jsme se s pejskama věnovali (kolo, lyže, longboardy, turistika...) tak jsme pořídili vybavení jako je sportovní vozík včetně lyžařského příslušenství, nosítko, později i krosnu a kvalitní oblečení především do zimy.
To byly asi takové zásadní věci, který jsme si nastavili a snažili jsme se jich držet.....
A JAK TO FUNGUJE DNES?
Dnes jsem moc ráda, za to jak to všechno společně zvládáme, ikdyž nic není zatím vyhrané, stále musíme být opatrní, stále musíme dávat pozor a stále musíme rozdělovat naši lásku a pozornost mezi všechny tři.
Začátek a samotný příchod prcka byl určitě velkou zatěžkávací zkouškou, ale teď vidím, že přichází druhá zatěžkávací zkouška :) - Bartovi je 15 měsíců, chodí, skáče, dovádí (je to vážně rebel, který nevydrží ani vteřinu v klidu - po kom to asi má :) ) a pejsky v žádném případě neignoruje, jsou to velicí parťáci (k mému údivu dokáží i spolupracovat:) když třeba Bart krade dřevo do krbu, podává ho přes zábradlí Carol a Kinimu a ti ho odnáší do boudy - nechápu :D ), rád se s nimi mazlí (to ani se mnou nedělá), přijde za nimi, lehne si na ně a rochní se s ními......
...ale bohužel je tady i ta část, že je někdy rád zatahá nebo, když skáče všude možně, tak to někdy schytá jeden z nich. Samozřejmě se mu snažíme stále dokola vysvětlovat, že se to nedělá a každý den víc a víc obdivujeme ty dva chlupáče jakou mají trpělivost (i třeba v tom, že víme, jak si rádi dají šlofíka v gauči u televize, ale s Bartovou společností to moc nejde :) ). Zajímavý třeba je, že ti dva mají obrovské možnosti úniku, nemusí ten čas trávit s ním, s námi, můžou si jít relaxovat jinam,ale většinou zůstanou:) Každopádně, když to shrnu, ikdyž věřím, že by mu ti dva nic neudělali (stále jsou to pejsi, kteří nemluví a těžko by nám něco vysvětlovali a nikdy nevíte, jestli mu ten prcek nestrčí prst nebo něco do oka, tak je lepší takovým případům předcházet a to znamená, že i přes veškerou parťáckou sympatii je nikdy nenecháváme společně samotné! No ruku na srdce - ani Barta nenecháváme samotného :) protože zatím ho podezírám z toho, že má buď sebevražedné sklony a nebo minimálně trénuje na nějaké cirkusové vystoupení :)
Tak a to bylo asi všechno k tomu jak naše bambule přijaly tady toho ďábla mezi sebe :)
Comments